kamarádi.online!

Nevím jak vy, ale já jsem ve svých mladších letech poprvé podlehl MMORPG šílenství. Nebylo to ale kvůli World of Warcraft, ale trochu atypickým Guild Wars. Vzpomínám si na to, jak jsme se klukama ještě na střední dohodli, že si tuhle hru bez měsíčních poplatků (vzhledem k našim výdělkům logicky) koupíme. Naše první krůčky ve hře ale byly hodně nesmělé. Nespočet dní jsme se poflakovali v nováčkovské oblasti a do prvních větších bítek bylo ještě hodně daleko. Natož pak k nějakému guildovnímu vyžití. Nebudu se tu chvástat, že tuhle mánii jsem začal já, protože nezačal, ale prostě jsme se začali více a více integrovat, až jsme si po pár nezáživných guildách vybrali tu pravou.

Guild Wars se tak najednou stalo výplní veškerých volných dní a večerů (a že jich bylo), dělali jsme výpravy na potvory, kosili jsme ostatní hráče v PvP a z guildy nejprve anonymních lidí se pomalu stávala pořádná parta lidí z masa a kostí. Netrvalo příliš dlouho a první sraz byl za dveřmi. Stateční rytíři, kouzelnícíci a lučištníci se poprvé setkali a kouzlo hry zafungovalo dokonale a scházíme se dodnes. Příští sraz začíná zítra a bude to zase pekelná jízda. Onlinovky už spolu sice téměř nehrajeme, ale čert to vem.

Takže všem škarohlídům, ustrašeným rodičům a především pseudo-mravokárcům bych rád vzkázal, že pokud váš potomek pouze dřepí u kompu a hraje World of Warcraft nebo jakoukoliv jinou hru, má nasazený mirkofon a komunikuje s ostatními, podporujte ho v tom. Nikdy totiž nevíte, kdo sedí na druhé straně drátu a jaký význam to pro toho kluka bude mít, až ho tyhle hry více či méně omrzí. 

Zlomte vaz!

P.S. Neplatí to pro ty líný tlustý bečky, co kromě toho jenom chlemtaj Colu, cpou se chipsama a k večeři si objednávaj dvojitý hranolky s tatarkou. Resp. kupujte mu zeleninu a jogurty a minimálně ho k pohybu donutíte tím, že si bude z mlsnosti chodit sám a za svoje. No a nebo ho nechte bejt a třeba bude taky spokojenej, tak jako já a spousta dalších, kterým do toho nikdo nekecal.

prázdninová.kooperace.

Poslední dobou se zaobírám s myšlenkou, jaké hry si vlastně o prázdninách zahrát v kooperaci. Jak všichni dobře víme, ve dvou se zábava násobí. Jenže co s tím, sice jsem nedávno sepsal jakýsi prázdninový seznam, ale to by v tomto případě nebylo úplně fér. Zaprvé jsem zase neměl bohužel tu čest hrát co-op u všech her, které se mi dostali pod ruku a pak se mi nechce sepisovat žádné seznamy, nýbrž jen doporučit pár her, které mě samotného zaujali, a které budu o prázdninách smažit já + nějaký ten parťák.

Začneme Soňáckou konzolí. Rozhodně se třeba majitelům PS3 vyplatí využít odpustky ve formě volně stažitelného zombie krváků Dead Nation. Žádná novinka to sice není, ale to nic neubírá na kvalitě a hlavně zábavnosti kooperativní hry, leč pouze pro dva hráče. Taky se však jedná o pořádnou výzvu a to jak kvůli obtížnosti, tak kvůli ovládání, na které jsem si musel chvíli zvykat. Všechno ostatní je super, nové zbraně, vylepšování, tématičtí zombie, vysoká obtížnost, spousta skrytých pokladů a nutnost spolupráce. Zabalené to je v parádní grafice, takže není co řešit.

Všem majitelům Xboxů zase kromě stálic ve formě Gears of War 1,2 nebo perfektního co-opu v Halo 3 a Reach doporučuju sáhnout do přihrádky arkádových her a pořídit si třeba Castle Crashers, vhodné jak pro chlapy, tak pro dámy. Jednoduchá kresba a neuvěřitelně návyková hratelnost. Přímo k sežrání! Představte si moderní parodii na Golden Axe, nějaká ta kouzla, spoustu předmětů a neuvěřitelnou porci legrace. Navíc levelování a zdokonalování vlastností vašich postav, fekální humor... sakra, tahle hra je prostě bombastická, kulervoucí a drsně roztomilá, tak to mám rád!

PC hráči ideálně sáhnou po Steamu a jeho nabídce. Tady se těžko hledá něco nejlepšího, ale pestrý výběr od zombie po sci-fi dává jasně najevo, že tady je z čeho vybírat. Určitě tak nesmíte minout Portal 2, Magicka a Bordelands. Musím se ale přiznat, že PC už dávno není moje herní platforma číslo jedna. Je to dáno jednak mojí pracovní specializací na konzole, druhak už mě to ani moc nebere.  Žádná onlinovka mě teď neoslovila a čekám, co se změní s příchodem Old Republic. Takže jedinej PC co-op, kterej si střihnu bude zase Diablo 2. Ta hra ani po těch letech nemá chybu.

No, ale zpátky k tématu. Kooperativních her je spousta, ať novějších, tak starších a v podstatě velká většina má dvěma a více hráčůmco nabídnout. Problém spíše nastává v sehnání dostatečného počtu hráčů. Tak třeba tohle byl jeden ze základních problémů Left 4 Dead. S kámošema jsme se dohodli na koupi, ale bohužel se nám podařilo najít společný čas pouze prvních 14 dní. Proto jedna rada - pořizujte si jen ty hry, které budete ochotni hrát i bez vašich kamarádů, ale i s náhodnýma lidma online, popřípadě takové, které jsou zábavné i v jednom. Prázdniny v tomhle ale asi nebudou takový problém, protože pokud nepracujete, budete mít času habaděj, tak se neválejte a pařte sakra!

soumrak.nintenda?

Nintendo je fenomenální firma. Prodává své konzole Wii a DS jak na běžícím pásu a najednou bum. Přichází 3DS a poprask se nekoná, čím to? Je snad na 3D příliš brzo nebo je tu i jiný problém. Já jsem toho názoru, že problém není v třetím rozměru, ale někde úplně jinde a stejný problém asi čeká i Wii-U. Pojďme se ale nejprve mrknout do minulosti.

Konkrétně do roku 1997, tedy roku, kdy se na světlo světa dostala konzole N64. Tahle zbrusu nová našláplá krabička byla tehdá přímou odpovědí Nintenda na první Playstation. Nabídla pořádný výkon a hry vypadaly opravdu božsky. Také vznikali neskutečně krásné hry, které jsou doteď brány za klasiku. Takový Golden Eye 007 nebo Super Mario 64 a pro mě (jelikož to byla první hra, kterou jsem kdysi při návštěvě Německa na N64 hrál) nostalgická pecka Shadow man. Na svou dobu perfektní grafika, kvalitní ovladač a nakonec i samotná konzole nevypadala kdysi úplně špatně a v konkurecni, ačkoliv se jí nakonec nepovedlo překonat PSX v prodejích, zaznamenala docela dobré prodeje (cca 40 milionů kusů). Bohužel kvůli výrobním nárokům a pak především kvůli drahým a nízkokapacitním cartridgím to z finančního hlediska nebylo kdovíjaké terno a Nintendo tak držel nad vodou především Game Boy, tou dobou již v nastupující Color verzi. 

Už tehdá začínalo být jasné, že konzole nebudou doménou snaživých Japonců, ale bude to segment handheldů, ve kterém jen těžko najde pár let konkurenci. Dlouhá léta v podstatě nerušeně Nintendo dominovalo kapesnímu trhu. Game Boye po zařízení Advance následovalo fenomenální dvoudisplayový DS a další jeho mutace až k dnešnímu 3DS. Mezi tím se samozřejmě narodil GameCube, ovšem v době, kdy už rok opanoval trh legendární Playstation 2 a tak se tato malá roztomilá konzole posunula na odstavnou kolej, protože na té druhé už začínal vystrkovat růžky Xbox. Jenže pro Nintendo byl GameCube malý test. Udělali totiž konzoli, která si na sebe od začátku svého uvedení na trh vydělávala. No a ještě extrémněji to pak bylo vidět u Wii. 

A právě Wii byl po DS ten druhý milník. Nintendo moc dobře vědělo, že zatímco na handheldovém trhu nemá valnou konkurenci (PSP byl spíše sekundant) a může si dovolit za laciný kus hardwaru dovolit přemrštěnou cenu, udělá to tak i s konzolí. Ale jelikož jsou to koumáci, řekli si, že jen tak by to asi nešlo. Museli prostě přijít s něčím novým a tou novinkou byl pohyb. Co naplat, že výkon konzole stojí za starou belu, hry jsou na pohled ošklivé a samotná konzole vypadá jako externí vypalovačka, kterou se před návštěvou nebudete chtít příliš chlubit. Můžete se přeci hýbat a to za cenu, která bude menší než u konkurence, protože to smontujeme z věcí, které jsou dneska za hubičku. Bezvadný tah, který oslovil nejen hráčskou obec a samotná krabička se pomalu blíží hranici sta milionů prodaných kusů.

Jenže je jasné, že s prodejem her (všeobecně, né 1st party značky) to zase tak slavné není a i tehdy nenároční zákazníci chtějí něco víc. Nintendo jim tak vyhoví v době, kdy se Sony rozhodlo udělat ještě úspornější a výdělečnější Playstation 3, tedy v době, kdy je hardware současné generace konzolí opět za hubičku. Přidá se tak pár cingrlátek, možná malinko větší výkon a máme tu zbrusu novou konzoli. Jenže to by asi úplně nestačilo, pohyb je v podstatě vyčerpán a Nintendo musí přijít s něčím co vás zase donutí ke koupi. 

Tím posvátným grálem tentokrát nemá být 3D, ale speciální ovladač s obrazovkou. Bohužel to už ale nezní tak hvězdně a obávám se, že Nintendo Wii-U, jak se nová konzole jmenuje, bude tak trochu propadák. Troufám si tvrdit, že pokud se s něčím zásadním nevytasí, nebudou mít vlastně co nabídnout. Prostě jen to, co už na trhu je a má to i konkurence. Stejná "chyba" jako v případě 3DS, kde se asi trochu podcenil trh s chytrými telefony. Jednoduše vlastně jenom revize toho, co jsme již udělali, tedy to, co dělají všichni ostatní. Nintendo se tak v podstatě samo dostalo do stejné role jako Microsoft a Sony, zatímco doposud si jelo na vlastním písečku, ale na rozdíl od těchto dvou firem má ještě jeden zásadní nedostatek a tím je šetření. Zákazníci si podle mě rozmyslí, jestli chtějí hezkou či ošklivou konzoli. Zatímco třeba původní Nintendo DS vypadalo v zavřeném stavu docela k světu, nové 3DS je óda na šetření. Pokaždé, když ho držím v ruce se bojím, že se rozpadne. Dotykový display je urážkou současného dotykového světa a samotné 3D vypínám, protože v podstatě nemá žádný jiný, než grafický efekt. Hratelnostní změny ale nějakou revoluci neprodělaly. Prvky, díky kterým Nintendo vytvořilo svou vlastní kategorii, prostě nijak zásadně neobohatilo. A stejně to vypadá i s novou konzolí. Vypadá to vcelku lacině, trochu bez nápadu a revoluce to rozhodně nebude. Stejný problém je i s online službami, Nintendo prostě nemá a pochybuju, že bude mít bombastický Xbox Live! nebo alespoň něco jako PSN. Jedinou výhodou tak budou exkluzivní hry, ve kterých je Nintendo silné a umí je i po létech ždímání náležitě prodat. I přesto se tak trochu obávám, že Wii-U a potažmo 3DS budou těmi zařízeními, které teď budou své konkurenci pár let spíše sekundovat.

co.s.létem?

No né, pořád se o létu mluví jako o okurkové sezóně a o období, ve kterém na trh přicházejí spíše průměrnější tituly. Letos platí v určité míře akorát ta druhá varianta, jelikož her se zdá být více, než obvykle bývá. Možná lehce zklamaní mohou být pouze majitelé Wii, ovšem ostatní hráči si musí mnout ruce. Vždyť tu jsou takové pecky jako L.A.Noire, Zaklínač 2, Dirt 3, Legend of Zelda na 3DS nebo Infamous 2 na PS3 a v klidu říkám i Duke Nukem Forever. Ten sice v porovnání s dnešními střílečkami patří do spíše odpadové kategorie (prostě sračka), ale pro spoustu nostalgiků to je přesně to co si rádi zahrajou. Akorát si místo starého Duka pustí toho nového a basta fidli. No a další hry jsou těsně před vydáním, popřípadě vycházejí dneska.

Shadow of the Damned se zatím tváří hodně zajímavě a později se tady k němu vyjádřím. Alice: Madness Returns, kterou jsem teda taky ještě nehrál, ale podle všeho to zase bude spíše průměrná hra sázející na "šokující" krvavost a zvrácenost (blbost), ovšem asi zabaví. Každopádně na podobnou strunu bude brnkat F.3.A.R., od kterého si slibuju především pořádný co-op a zábavu na delší dobu právě kvůli této volbě. Jinak bych určitě doporučil nový Dungeon Siege 3, který rozhodně stojí za hřích. Diablo to sice není, ale čert to vem. Pohybově nadané by mohl zase určitě okouzlit Child of Eden v Kinectové verzi.

 No není toho málo a to se nesmí zapomínat na příval prázdninových DLC a pak hlavně arcade games třeba na Xboxu. Pro PC hráče tu je navíc ještě volba sáhnutí po nějakém tom MMORPG. Free2play model pomalu nabírá otáčky a tak je výběr více než pestrý (mimojiné i Age of Conan, Champions Online atp.). Takže jak je to s tou okurkárnou? Já sucho mít určítě nebudu a co vy?

první.blog.

Je tomu tak. Založil jsem si další blog, tentokrát aktuální, oproštěn od puberty či zbytečné politiky, skepse a podobných nesmyslů. Pochopitelně to neznamená, že potlačím svou osobnost. O čem, že tu budu psát? Převážně o hrách, o mých názorech na herní scénu, ale i o tématech s tím nesouvisejících, ale hlavně - bez obalu.