Konkrétně do roku 1997, tedy roku, kdy se na světlo světa dostala konzole N64. Tahle zbrusu nová našláplá krabička byla tehdá přímou odpovědí Nintenda na první Playstation. Nabídla pořádný výkon a hry vypadaly opravdu božsky. Také vznikali neskutečně krásné hry, které jsou doteď brány za klasiku. Takový Golden Eye 007 nebo Super Mario 64 a pro mě (jelikož to byla první hra, kterou jsem kdysi při návštěvě Německa na N64 hrál) nostalgická pecka Shadow man. Na svou dobu perfektní grafika, kvalitní ovladač a nakonec i samotná konzole nevypadala kdysi úplně špatně a v konkurecni, ačkoliv se jí nakonec nepovedlo překonat PSX v prodejích, zaznamenala docela dobré prodeje (cca 40 milionů kusů). Bohužel kvůli výrobním nárokům a pak především kvůli drahým a nízkokapacitním cartridgím to z finančního hlediska nebylo kdovíjaké terno a Nintendo tak držel nad vodou především Game Boy, tou dobou již v nastupující Color verzi.
Už tehdá začínalo být jasné, že konzole nebudou doménou snaživých Japonců, ale bude to segment handheldů, ve kterém jen těžko najde pár let konkurenci. Dlouhá léta v podstatě nerušeně Nintendo dominovalo kapesnímu trhu. Game Boye po zařízení Advance následovalo fenomenální dvoudisplayový DS a další jeho mutace až k dnešnímu 3DS. Mezi tím se samozřejmě narodil GameCube, ovšem v době, kdy už rok opanoval trh legendární Playstation 2 a tak se tato malá roztomilá konzole posunula na odstavnou kolej, protože na té druhé už začínal vystrkovat růžky Xbox. Jenže pro Nintendo byl GameCube malý test. Udělali totiž konzoli, která si na sebe od začátku svého uvedení na trh vydělávala. No a ještě extrémněji to pak bylo vidět u Wii.
A právě Wii byl po DS ten druhý milník. Nintendo moc dobře vědělo, že zatímco na handheldovém trhu nemá valnou konkurenci (PSP byl spíše sekundant) a může si dovolit za laciný kus hardwaru dovolit přemrštěnou cenu, udělá to tak i s konzolí. Ale jelikož jsou to koumáci, řekli si, že jen tak by to asi nešlo. Museli prostě přijít s něčím novým a tou novinkou byl pohyb. Co naplat, že výkon konzole stojí za starou belu, hry jsou na pohled ošklivé a samotná konzole vypadá jako externí vypalovačka, kterou se před návštěvou nebudete chtít příliš chlubit. Můžete se přeci hýbat a to za cenu, která bude menší než u konkurence, protože to smontujeme z věcí, které jsou dneska za hubičku. Bezvadný tah, který oslovil nejen hráčskou obec a samotná krabička se pomalu blíží hranici sta milionů prodaných kusů.
Jenže je jasné, že s prodejem her (všeobecně, né 1st party značky) to zase tak slavné není a i tehdy nenároční zákazníci chtějí něco víc. Nintendo jim tak vyhoví v době, kdy se Sony rozhodlo udělat ještě úspornější a výdělečnější Playstation 3, tedy v době, kdy je hardware současné generace konzolí opět za hubičku. Přidá se tak pár cingrlátek, možná malinko větší výkon a máme tu zbrusu novou konzoli. Jenže to by asi úplně nestačilo, pohyb je v podstatě vyčerpán a Nintendo musí přijít s něčím co vás zase donutí ke koupi.
Tím posvátným grálem tentokrát nemá být 3D, ale speciální ovladač s obrazovkou. Bohužel to už ale nezní tak hvězdně a obávám se, že Nintendo Wii-U, jak se nová konzole jmenuje, bude tak trochu propadák. Troufám si tvrdit, že pokud se s něčím zásadním nevytasí, nebudou mít vlastně co nabídnout. Prostě jen to, co už na trhu je a má to i konkurence. Stejná "chyba" jako v případě 3DS, kde se asi trochu podcenil trh s chytrými telefony. Jednoduše vlastně jenom revize toho, co jsme již udělali, tedy to, co dělají všichni ostatní. Nintendo se tak v podstatě samo dostalo do stejné role jako Microsoft a Sony, zatímco doposud si jelo na vlastním písečku, ale na rozdíl od těchto dvou firem má ještě jeden zásadní nedostatek a tím je šetření. Zákazníci si podle mě rozmyslí, jestli chtějí hezkou či ošklivou konzoli. Zatímco třeba původní Nintendo DS vypadalo v zavřeném stavu docela k světu, nové 3DS je óda na šetření. Pokaždé, když ho držím v ruce se bojím, že se rozpadne. Dotykový display je urážkou současného dotykového světa a samotné 3D vypínám, protože v podstatě nemá žádný jiný, než grafický efekt. Hratelnostní změny ale nějakou revoluci neprodělaly. Prvky, díky kterým Nintendo vytvořilo svou vlastní kategorii, prostě nijak zásadně neobohatilo. A stejně to vypadá i s novou konzolí. Vypadá to vcelku lacině, trochu bez nápadu a revoluce to rozhodně nebude. Stejný problém je i s online službami, Nintendo prostě nemá a pochybuju, že bude mít bombastický Xbox Live! nebo alespoň něco jako PSN. Jedinou výhodou tak budou exkluzivní hry, ve kterých je Nintendo silné a umí je i po létech ždímání náležitě prodat. I přesto se tak trochu obávám, že Wii-U a potažmo 3DS budou těmi zařízeními, které teď budou své konkurenci pár let spíše sekundovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat