Recenze za pět minut na stole...

Některé hry je velice nevděčné recenzovat. Každý herní pisálek se o tom dříve nebo později přesvědčí. Je celkem jedno jestli jde o nový MMORPG, které se prostě musí co nejdříve stihnout, střílečku s důrazem na multiplayer nebo libovolnou sportovní sérii. Pokud má totiž hra svůj hlavní potenciál právě ve hře více hráčů, nemá recenzent tlačený terminy moc času na hře najít vše podstatné.

Bezokolků se přiznávám, že tohle byl částečně i můj případ, když jsem letos recenzoval novou FIFU. Ačkoliv jsem si poctivě počkal na plnou verzi, která mi umožní hru recenzovat i po okusení online hry (na rozdíl od většiny ostatních recenzentů), stejně jsem neměl možnost odehrát dostatečně velké množství zápasů. A v tom je ten klíč. Nová FIFA totiž obsahuje neuvěřitelné množství chyb, nedodělků a nepochopitelných nesmyslů, které však vyplouvají napovrch pozvolna a tak si jich horlivý recenzent nemá šanci všimnout.

Je to trochu nepříjemná věc, ale po sérii více jak dvou stovek online zápasů v nové FIFĚ jsem přesvědčen o tom, že jsem hrál celou dobu betaverzi fotbalové simulace s číslovkou 13. Rozhodně se nemusíte bát, že bych si tady stěžoval, protože prostě neumim hrát. Je to spíše z důvodů nesmylných chyb hry, hratelnosti a celého toho revolučního konceptu bránění a herní fyziky.

Tak třeba bránění je fajn, ale faktická nemožnost jít hráčům do těla ze hry dělá takový vyčkávací fotbálek odehrávající se na krajích obou šestnáctek. Mezihra prakticky nefunguje, je mnohem výhodnější posílat míče na super rychlé hráče, které prostě nemáte šanci nejenom dostihnout, ale většinou ani zastavit dobře mířeným skluzem.

No, co naplat, tak naběhne do vápna, napálí míč a pozor, skvělý zákrok brankáře. Hráč však udělá ještě dva kroky a jako hadrový panáček zakopne o nic netušícího obránce. Penalta! Ha, tak dlouho si všichni zanadáváme na korupční rozhodčí v reálu, že si z toho asi v EA vzali ponaučení a do rukou jednoho virtuálního rozhodčího dal moc, jakou má rovnou pět rozhodčích reálných. Prostě bída.

Herní fyzika je také hodna výsměchu. Však co to je, hráči nevydrží malé nárazy, přepadávají přes sebe jako hrušky, zakliňují se a pokud možno dělají tak o 300% delší kotrmelce, než cirkusový profesionál.

Dalším minusem je hra zálohy, která funguje pouze mezi vápny, hráči se nedoplňují do obrany a ke konci vypjatých zápasů i při zapnuté maximální defenzivě neprojevují známky snahy získat balon. Tohle se ve FIFĚ opakuje tradičně, ale vzhledem k novým systémům bránění to dělá ve hře totální bordel.

Tohle všechno tak mělo zaznít pěkně natvrdo v recenzi, ale bohužel uzávěrky jsou uzávěrky a já jen doufám, že příští FIFA mě k podobnému článku nedonutí a stejně s ní i další hry. Myslím si totiž, že čuch na to, jak hra je nebo není kvalitní, mám dobrý a věřte mi, že podobná vystřízlivění mi nedělají dobře. Ačkoliv jsem sice trochu skepticky nové FIFĚ udělil známku 80/100, zasloužila by si kvůli spoustě chyb minimálně deset bodíků strhnout.

Je to tak věčné dilema, vyjít s recenzí aktuálně nebo ji pozdržet a jak dlouho asi by se mělo čekat? Kolik času je opravdu dost na prozkoumání takové hry jako je FIFA nebo třeba nová onlajnovka? Podstatné je to, že to jsou hry, které na první pohled umí velice dobře klamat a to je právě ten pohled, které jim většina herních recenzentů věnuje, což je ve výsledku velká chyba.