Něco se stalo! Sám sebe nachytávám v posteli s wiimotem a nuchackem (samozřejmě moje nejoblíbenější erotické pomůcky) jak hraju na miniaturní LCD telce japonský RPG... Sešly se tak hned tři totální paradoxy. V pátek, kdy mě nehoní žádná uzávěrka nebo tak něco, se věnuju nic nedělání zrovna u Wii, které se mi jen velice těžko zavděčuje. Hraju hru žánru, který mě vždycky svou absurditou (kromě her na ds, kde jsou fakt návykové) a hudbou dokázal leda tak nasrat a ještě dobrovolně sedím před minitelevizí. I když je fakt, že tam sedím jen z důvodu lepší kvality obrazu na menší obrazovce. Na větších zařízeních je to prostě vždycky blitka.
Každopádně hra Xenoblade Chronicles, kterou jsem před pár dny dostal na recenzování do Game Page mě totálně uhranula. Z mého hlediska totiž boří veškerá zaběhlá klišé jRPG stylu Final Fantasy, jako jsou tahové souboje, extrémně uchylné charaktery nebo dementní hudba. Všechno je dost plynulé a nepůsobí to ani tak sterilně jako třeba White Knight Chronicles. Ale hlavně se to na Wii skvěle hraje.
Bombastické je třeba ovládání, které využívá všech nejsnáze dostupných tlačítek. Velice rychle se tak bez zbytečných zdržovaček dostanete do inventáře nebo přerozdělíte akční body schopnostem. V soubojích se zase stihnete přesouvat a takticky používat útoky, které se hodí vždy na jinou část těla vašeho protivníka. Prostě paráda. Něco takového jsem si vůbec ani zdaleka nepředstavoval, ale kéž by se o tom poučily i další tvůrci.
Je pravda, že tahle hra jde možná spíše proevropským stylem a není tím typickým příkladem japonské tvorby, ale to mě, jako hráči, který je na něco podobného už téměř alergický vyhovuje a z mého pohledu se možná začíná blýskat na lepší časy. Takovýhlech RPG si totiž rád zahraju ročně víc... takže nazout teplé ponožky, kafíčko a hurá na roboty mechový... teda mechony robotí! ... a vy, jak to, že to ještě nepaříte, tohle prostě musíte mít doma.
Žádné komentáře:
Okomentovat