A tak šel čas. Párty střídala párty a nejenom, že docházel alkohol, jídlo a cigarety, ale také hry, které bychom si s kámoši zahráli. Samozřejmě to trochu tahám za vlasy, ale v podstatě mě k tomuto tématu donutila jakási nostalgie a nedostatek her pro čtyři hráče. Chvilkové hledání na Xbox Live Marketplace mě však brzy uspokojilo. Ačkoliv může mi někdo vysvětlit, proč není v Torchlight co-op? No nic, jak jsem se tak prodíral všemožnými hrami, narazil jsem na svou dětskou herní lásku, kterou jsem pařil s kámošem jako malej kluk na Super Nintendu. Ovšem v moderní předělávce scrollovací akce krásně do pořádného grafického kabátku a silně návykovou hratelností. 800 MS bodů (cca 300,-) se vypařilo, než bys řekl švec.
A stálo to za to? Upřímně nad tím právě teď uzažuju. Hra sice byla naprosto svižná, úchvatná a bůh ví co ještě, ale její herní doba na normální obtížnost činila ve dvou lidech pouhých půl hodiny (takže ve čtyřech na těžkou to bude obdobný), šmitec nazdar. Hra prostě nabídla pouze velice krátké levely, které sice nabízely tu kýženou oldschoolovou náplň, jenže za svoje prachy jsem čekal víc herního času. No nic, zaplakal jsem a v zápalu nostalgie objevil svého nesmrtelného šampiona mého dětského hraní.
TMNT 1989 Arcade se vylouply ani nevím jak a za 400 MS bodů (cca 150,-), nu proč ne. Pamatuju si tu plejádu misí, těžké bosse z řad Trhačových pohůnků a neutuchající akci, která nám vždy zabrala nejméně dvě hodiny čistého času. Napínavé hlídání zdraví a užitečné sbírání povalujících se kousků pizzy. Prostředí utékala jedna za druhým... no dost nostalgie a zpátky do reality, Xboxová předělávka totiž stojí za starou belu. Nejenom, že je vůbec problematické fungovat ve více lidech nějakým normálním způsobem, v klidu si hlídat životy a likvidovat nepřátele, jak jsem byl zvyklý z Nintenda. Jedná se totiž o nějakou hybridní automatovou insert-coin verzi, což vám v podstatě zajišťuje nesmrtelnost (protože házení drobáků tak nějak nejde :)) a jelikož tempo hry je mnohonásobně rychlejší, budete chcípat o sto šest.... a nebude vám to vůbec líto, protože ze hry se stane půl hodinová rubačka s osekanými levely, v podstatě s nesmrtelnými postavičkami, ale hlavně se z ní stane hra bez atmosféry, což bohužel zamrzí nejvíc. Jasně, hra sice nestála tolik peněz jako moderní předělávka a jedná se vyloženě o výlet do minulosti, ovšem nikoliv důstojný. Takže se holt zase sáhlo po Castle Crashers.
Nostalgie je svině. :)


Žádné komentáře:
Okomentovat