recenze. Ms 'Splosion Man

Bylo nebylo a v chemické laboratoři za sedmero chladírenskými věžemi se za zvuků hudby ze sedmdesátých či šedesátých let (kdo ví?) ozvala rána jako hrom. Mezi kyselinovými lázněmi a popcornovým menu místních vědců vznikl život. Resp. dva a stejně jako když bůh stvořil Adama a Evu, stvořili v Pixel Twisted Games pana a paní 'Splozivní. A jelikož jsem nikdy původní hru v roli mužského bombiče nehrál, byla pro mě tahle paní s poněkud výbušnou povahou premiéra.

No co, nemůžu hrát každou hru, která vyjde (resp. mohl bych - sponzor needed! :)) ale na tuhle jsem se vyloženě těšil a naštěstí mi bylo dopřáno si jí zahrát. Prvně jsem se do tohohle mixu plošinovky a puzzle hry pustil se svojí přítelkyní (lze hrát až ve 4 lidech), tím pádem se mi otevřely úrovně, které jsou právě pro tento počet hráčů jako dělané. No a ačkoliv jde hra na věc vcelku zhurta a obtížnost velice rychle stoupá, nestalo se, že by nějakým způsobem klesalo u mé přítelkyně natěšení na další level. To je prosím rovno malému zázraku!

Hra je totiž vymyšlena tak, aby zaujmula snad všechny. Nás pravidelné hráče kvůli své chytlavosti, geekovksé uchylnosti a výbuchům. Ostatní kvůli chorobné roztimilosti, celkové jednoduchosti ovládání a hlavně pseudo-ženskosti (po úrovních totiž sbíráte boty!!! :). Paní Splosion Manová, nebo jak to vlastně je, se totiž neustále ocitá ve výbušném stavu. Každý hráčem namáčknutý skok je exploze, která má ve hře hned několik využití. Tou hlavní je skákání, další může být třeba odpalování raket, likvidování vědců a všeho okolo, také tím můžete spoluhráče odpálit o něco výše atp. Prostě si vyhrajete a to vcelku originálním způsobem a to jenom proto, abyste se co nejrychleji dostali na konec daného levelu. A jak jsem psal výše, levely jsou jiné pro různý počet hráčů a jiný je i zážitek ze hry. Multiplayer je hodně kooperativní a to hodně jiným způsobem než třeba Little Big Planet a hra jednoho hráče naopak zběsilá jízda s důrazem na hlavní protagonistku. Trochu něco jako kdybyste měli dvě hry v jedné, třeba akčního Sonica v případě singlu a Portalu 2 v kooperaci(brát s rezervou).

A tady skládám velkou poklonu, protože jednotlivé úrovně jsou krátké a hlavním cílem je z těch několika místností, ze kterých je normálně level tvořen, najít cestu ven co nejrychleji. Některé levely jsou více zaměřené na jednotlivé hádanky a chvilku trvá, než přijdete na kobylku dalšímu postupu a jiné zase sází na rychlé reflexi a bezchybné pochopení ovládání vybuchující ženštiny. Bohužel ačkoliv jsou jednotlivé levely (jak MP tak SP) navrženy opravdu bravurně, tak není úplně dobře vyřešená barevná škála a na barevných animovaných pozadích hry je někdy vaše postavička téměř neviditelná. Orientace v prostoru, kór v některých zběsilejších pasážích nebo ve více hráčích, je hodně ztížena, což je také největší neduh hry. Není totiž nic protivnějšího, než, že musíte chvíli ve změtích výbuchů, odlesků a podobných skopičin ještě hledat růžovou a anorektickou hlavní hrdinku.

Jinak se však jedná po všech směrech o výborný titul, který by asi neměl milovníkům plošinovek a nejen jim uniknout. Zabaví celkem na dlouho, dá se hrát neustále dokola a zavděčí se zřejmě všem, kteří se her vyloženě neštítí. Zahrají si však jen majitelé Xboxů.